Vánoce patří dnes k nejvýznamnějším a nejrozšířenějším svátkům na světě. Jejich současná podoba je však výsledkem dlouhého historického vývoje, v němž se propojily křesťanské tradice s mnohem staršími pohanskými zvyky.
Kořeny Vánoc sahají hluboko do období antiky. Už dávno před vznikem křesťanství slavily mnohé kultury zimní slunovrat, tedy okamžik, kdy se den začíná opět prodlužovat. Pro starověké společnosti to byl symbol vítězství světla nad temnotou a naděje na nový začátek. Římané v tomto období slavili saturnálie, Germáni zase svátek Yule, spojený s ohněm, zelení a oslavou života uprostřed zimy.
Křesťanské Vánoce se začaly formovat až ve 4. století našeho letopočtu, kdy církev stanovila 25. prosinec jako den narození Ježíše Krista. Bible přesné datum neuvádí, a proto je pravděpodobné, že volba tohoto dne měla nahradit či překrýt pohanské oslavy slunovratu. Postupně se tak původní rituály proměnily v křesťanský svátek připomínající příchod Spasitele.
Ve středověku byly Vánoce především duchovním svátkem. Lidé se účastnili bohoslužeb, půstu a náboženských obřadů. Až později se začaly objevovat prvky, které dnes považujeme za samozřejmé – betlémy, koledy nebo vánoční stromek, jenž se rozšířil z německých zemí v 16. století.
Moderní podoba Vánoc se utvářela zejména v 19. století. Tehdy se svátky více přesunuly do rodinného prostředí a začaly být spojovány s obdarováváním dětí, domácí pohodou a tradicemi. Vánoce se tak postupně proměnily z čistě náboženského dne v univerzální svátek, který dnes slaví lidé napříč kulturami – jako čas klidu, naděje a setkávání.
Vánoční stromek v Čechách
Vánoční stromek dnes patří k neodmyslitelným symbolům českých Vánoc, jeho historie u nás je však poměrně mladá. Tradice zdobení stromku má původ v německy mluvících oblastech střední Evropy, odkud se postupně rozšířila i do českých zemí.
První doložené vánoční stromky se v Čechách objevují na počátku 19. století, především v měšťanském prostředí. Za průkopníka této tradice je často označován ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich, který si kolem roku 1812 postavil vánoční stromek ve svém pražském bytě. Zpočátku šlo o novinku vnímanou jako cizí, „německý“ zvyk, a proto se šířila jen pomalu.
V první polovině 19. století se vánoční stromek objevoval hlavně v bohatších rodinách a ve městech. Stromky byly zdobeny velmi jednoduše – jablky, ořechy, sušeným ovocem, perníčky a svíčkami. Skleněné ozdoby, které dnes považujeme za typické, se začaly více používat až ke konci století, kdy se rozvinula jejich výroba v severních Čechách, zejména v oblasti Jablonecka.
Do venkovského prostředí pronikal vánoční stromek pomaleji. Ještě na konci 19. století nebyl na českých vesnicích zdaleka samozřejmostí a často jej nahrazovaly jiné formy výzdoby, například betlémy nebo ozdobené chvojí zavěšené u stropu. Teprve na přelomu 19. a 20. století se stromek stal běžnou součástí Vánoc napříč společenskými vrstvami.
Ve 20. století se tradice vánočního stromku v Čechách pevně zakořenila. Stromek se stal centrem rodinných oslav, místem obdarovávání a symbolem domácí pohody. Přestože se podoba výzdoby v průběhu času měnila, základní význam vánočního stromku – jako symbolu života, světla a naděje uprostřed zimy – zůstal zachován dodnes.