Kauza střetu zájmů kolem Andrej Babiš patří k nejdéle sledovaným politickým tématům v moderních českých dějinách. Její kořeny sahají do doby, kdy Babiš vstoupil do politiky jako zakladatel hnutí ANO, a zároveň byl majitelem rozsáhlého podnikatelského impéria Agrofert.

Zásadní zlom přišel po přijetí tzv. lex Babiš, zákona, který měl omezit střet zájmů členů vlády. Babiš reagoval převedením Agrofertu do svěřenských fondů, čímž formálně přestal být jeho přímým vlastníkem. Kritici však dlouhodobě tvrdí, že si nad holdingem zachoval faktický vliv, a střet zájmů tak nebyl odstraněn, pouze právně přestrojen.

Významnou roli sehrály i instituce Evropské unie. Audity Evropské komise opakovaně dospěly k závěru, že Babiš měl jako premiér vliv na rozhodování o dotacích, z nichž profitovaly firmy spojené s Agrofertem. Český stát byl v důsledku těchto zjištění nucen řešit otázku vracení části evropských prostředků.

Po odchodu Babiše z premiérského postu se spor posunul především do právní a politické roviny. Zatímco jeho příznivci považují kauzu za účelový politický útok, odpůrci ji vnímají jako symbol systémového problému propojení byznysu a politiky. Střet zájmů Andreje Babiše tak zůstává otevřeným tématem, které nadále ovlivňuje českou veřejnou debatu.

V posledních týdnech se otázka střetu zájmů kolem bývalého premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše opět dostala do centra politické pozornosti. Po jeho návratu do čela vlády se spor o to, zda skutečně ukončil svůj vliv na podnikatelský celek Agrofert, stal klíčovým tématem debaty mezi prezidentem, politickými stranami i veřejností.

Prezident Petr Pavel na začátku prosince jasně uvedl, že nechce jmenovat Babiše premiérem, dokud nebude otázka střetu zájmů jednoznačně a transparentně vyřešena. Podle ústavních expertů totiž prezident při jmenování vlády zohledňuje důvěru veřejnosti i to, zda kandidát splňuje standardy etického chování. Tento postoj přinutil Babiše formulovat konkrétní plán, jak se s konfliktem mezi politickou funkcí a vlastnictvím Agrofertu vypořádat.